Básničky, Příběhy
Svíca Tatranka a Ropča:)
Jasná zpráva
Dnes k nám přišla krásná zpráva,
Že se nám Tánička vdává, viď,
Že si ji chce ten náš Ropča vzít.
Robin už se hrozně těší,
Když si na krk chomout věší
Že Táňu Valešovou bude mít.
Táňu velmi statečnou, zo slovenska hej,
Co má faunu jak léčebnou kůru.
Táňu navíc výjimečnou, co má v očích rej,
Ve své mysli často lítá vzhůru, lítá vzhůru, s Robčou vzhůru, ve dvou vzhůůůru…..
OkoŘ
K oltáři je cesta, jako žádná ze sta
Provázená koňama.
Když jdem po ní světe, všechno kolem kvete,
Táňa hongá nohama.
Na konci té cesty rozkvetlé, stojí oltář Janohrad, Janohrad.
Tam se sejdou spolu u oltářního stolu,
Chtějí papír podepsat.
Na hradě Janohrad, bude se oddávat
Oblečeme si sváteční šat.
Na svatbě je ve zvyku, míti svoji muziku,
Ta vám bude krásné písně hrát.
Od dob, co z vás budou manželé,
Nesmí jeden z domu pryč, z domu pryč
Pokud to však poruší, tak dostane za uši,
druhý na něj může vzíti bič.
Roznesla se zpráva, že se Táňa vdává,
Že byl Robin odhalen, odhalen.
Nikdo neví do dnes, co jí tenkrát přínes
Nebyl prostě dopaden.
Robin hrál celou noc mariáš,
Táňa čeká v ložnici, v ložnici
A když domů přišel, dál už to nepíšem,
nesmíme to doříci.
Hudba tvých kroků
Mé srdce už spoustu tíhy nese
a nemá ji kam odložit.
Asi už jí neunese,
když nemůže ji položit.
Kdybych tu měla tebe,
vyskočila bych na tvůj hřbet
zase zmodralo by nebe
a mě by hřál tenhle svět.
Tvé kroky, hudba z ráje,
zase hrála by mi do uší.
Ta hudba kouzelná je,
ta hudba slzy usuší.
Kde jsi?!
Kde jsi?!?! Pláču, vidíc tu stopu.
Kde jsi, můj bujný příteli?!?
Zlostí tu do boxu kopu,
jen pes se tu tetelí.
Kam tě odvezli kam?
Rozběhla bych se k tobě.
Řekni, kam přijet mám
a zda mě pustíš zase k sobě?
Loritka
Rozkvetlou jarní pěšinkou,
kde fialky svěže voní,
kráčí kůň s nejhezčí lysinkou,
podkověnky mu zvoní.
Ptáci zvědavě sedají na kůru
větev stromů
jak vznáší se krokem parkůru,
na cestě domů.
Očima na svět pohlíží
kolem nich černá linka.
Jak se po cestě rozhlíží,
udidlo o zuby jí cinká.
Řekni mi koníčku
Řekni mi koníčku, bez legrace.
Máš s taháním vozíčku hodně práce?
Řekni mi koníčku za zlatou bránou,
máš hodně trápení se zlatou slámou?
Řekni mi koníčku, co když ji neprodáš?
Ucítíš bič, co v ruce má hospodář?
Řekni mi koníčku, hřebečku sivý,
stačí ti tenhle svět, abys byl živý?
Oliverkovi
S jarním rozbřeskem vylétl ptáček,
já hořím steskem líbat tě na čumáček.
V jarním slunku leskne se podkova stříbrná,
jejíž zář po lese je víc, než-li patrná.
V tom jarním sluníčku hledám tvé kroky,
scházíš mi koníčku, je to už roky...
Byl jsi mou nadějí tenkrát právě z jara.
Já mám tě stále raději, jak po tobě bych nepátrala..
Loritku občas vidím jak kráčí vznešeně,
vzhůru má zdvižený ocas, jak radostí se ožene.
Snad i ty dopřáváš si štěstí plnými doušky,
snad i tam rozdáváš kuráž a hraješ to na svatoušky.
Ty můj věrný ztracený čertíku, na tebe nezapomenu.
Nedám své srdce jinému koníku a když ano...
I na tebe si vzpomenu...
Příběh jednoho býčího lejna
Informace o bylinkách, zdravých a nezdravých věcech, drby a podobně, bývají nebezpečnou záležitostí. A tak i k nám se dostala informace o blahodárném účinku kravího koblihu na změkčení koňských kopyt. Protože mám souseda, který chová býka, vzala jsem tento úkol na svoje bedra:) S Leničkou jsme snovaly dokonalý plán, jak požádat souseda o jedno hovno od jejich býka. Nakonec jsem zavolala jeho dceři a poprosila ji, jestli by se taťky na onu citlivou záležitost zeptala a zároveň ju požádala o absolutní diskrétnost:). Druhý den jsme si s Leničkou s kýblíkem pro onen produkt přišly. Otevřela sousedka a volá přes celou ulici: Jéééndoooooo, sůseda si došla pro to hovnooooo..... Tak sem si celá rudá nechala zaplnit kýblík a uháněla s ním domů. Další den jsem hovno naložila do auta a odvezla ho k babičce, s tím, že ho hned odnesu ke koním, jak tam půjdu. Jenže co čert nechtěl, o půl druhé se z ulice ozvalo tam tam ta dam da dam da dam... pohřeb..a účastníci se scházeli zrovna před babiččiným domem, protože zemřel pán odnaproti... Jen tak se vyjít nechystali. Tak jsem kýblík nechala hezky odpočívat za vratama a vydala se ke koním. Navečer jsem se potom pro něj vrátila. S kýblíkem v ruce se rychle ,rychle hrnu dolů ke koním, když v tom potkám vzdálenou sestřenici, která na mě volá přes celou ulici:"Náá a kam deš s tím hnojem".. s kýblíkem jsem se co nejrychleji přesunula ke koním, hodila kýblík před vrata a jen doufám, že v té našé krásné zemi České se aspoň to hovno nekrade!
A taková malá charakteristika zvířátek:
Čtěte kolik zvířat chová
naše Táňa Fridrichová.
Chovají je s Bibinkem,
Valešovic Robinkem.
Takový břuch plný sena,
jako Atla nikdo nemá.
A náš pardál Sireček
do stáje má zvoneček.
Aronek hodný andílek je,
jako první nákupy vybaluje.
Alinka je unesena
ze stébélek slámy, sena.
Bublinka na rameno vyskakuje,
POZOR! Zadeček všem podstrkuje.
Zrzavá slečna Joslinka,
mňouká jen tak zlehýnka.
Když ve špajzce se rožne,
Zrzeček si pohne.
Morčátka starosti nemají,
jen žerou, spí a pískají.
Želvičky vždy šťastně hledí,
když na záchodě někdo sedí.
A že se všichni rádi mají,
dny jim hezky ubíhají.